Historie Plus

Když 20. listopadu 1945 zasedl v Norimberku poprvé mezinárodní tribunál, aby soudil špičky nacistické třetí říše, atmosféra byla napjatá a plná očekávání. Dovnitř bylo vpuštěno na 250 novinářů z celého světa, jen 5 z nich psalo pro německé noviny. A německý národ si kladl otázku – bude to spravedlivý proces, nebo pomsta vítězů?

V listopadu 1945 začal v Norimberku proces, který s očekáváním sledoval celý svět. Na lavici obžalovaných usedli špičky poražené nacistické třetí říše. Na soudcovské stolce pak zástupci vítězných mocností – Francie, Velké Británie, Sovětského svazu a především Spojených států.

Na konci října roku 1517 zveřejnil Martin Luther ve Wittenbergu svých 95 protiodpustkových tezí. Navázal tak nejen na svého předchůdce Jana Husa, ale hlavně tím způsobil zásadní rozkol v církvi. Od tohoto okamžiku uběhlo více než půl tisíciletí. (repríza)

Když počátkem šedesátých let padlo rozhodnutí vytěžit uhlí pod severočeským Mostem, vypadalo to, že s celým městem vezme za své i tamní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotický chrám nakonec smutnému osudu unikl – nebo spíš ujel. Technicky ojedinělá přeprava kostela začala 15. září 1975.

Před 110 lety došlo na severu Čech k největší havárii v dějinách našeho vodohospodářství: v září 1916 se protrhla hráz přehrady Desná v Jizerských horách. Povodňová vlna zabila přes 65 lidí a zničila nebo poškodila přes sto domů.

Prvního prosince 1934 byl v Leningradu zabit šéf tamějších komunistů Sergej Kirov. Byla to politická objednávka? Nevíme. Jisté je, že tato smrt byla startovním výstřelem pro nejkrutější teror, jaký byl kdy rozpoutaný uvnitř vítězů revoluce. Moskevské procesy nebyly jen obrovskou čistkou a systematickým zabíjením uvnitř strany ruských bolševiků, bylo to bezpříkladné násilí rozpoutané vůči milionům občanů Sovětského svazu.

Prvního prosince 1934 byl v Leningradu zabit šéf tamějších komunistů Sergej Kirov. Byla to politická objednávka? Nevíme. Jisté je, že tato smrt byla startovním výstřelem pro nejkrutější teror, jaký byl kdy rozpoutaný uvnitř vítězů revoluce. Moskevské procesy nebyly jen obrovskou čistkou a systematickým zabíjením uvnitř strany ruských bolševiků, bylo to bezpříkladné násilí rozpoutané vůči milionům občanů Sovětského svazu.

Pohled na pláň kousek za jihouherským městem Moháč odpoledne 29. srpna 1526 musel být strašlivý. Bahnitý terén planiny na březích Dunaje byl poset těly zhruba 30 tisíc padlých vojáků a tisíců koní. V bažinách, o které v těchto místech nebyla nouze, dohasínal život mladého českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. Právě tu skončila bitva, ve které se proti sobě postavila vojska osmanského sultána Sulejmana Nádherného a uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského.

V českých zemích se chmel pěstuje už od středověku. V menší míře se používal pro léčivé účely, nebo jako potrava, kdy si labužníci pochutnávali na mladých chmelových výhoncích, které se prý chutí podobají chřestu. Především se chmel ale vysazoval proto, že se šišky používají k ochucení piva.

Pozice Spojených států tváří v tvář československému vývoji v roce 1968 byla do značné míry podobna té v roce 1948, možná byla ještě slabší.

Pokud jste někdy projížděli severozápadem Čech po silnici číslo 13, nemohli jste si nevšimnout dolu Československé armády mezi Litvínovem a Chomutovem. Jedná se o obrovskou díru v zemi, ve které stroje velké jako domy těží hnědé uhlí. Podobné těžební jámy jsou od Sokolova až po Ústí nad Labem. Díky tomuhle palivu si už v podstatě sto let můžeme doma rozsvítit nebo pustit rádio. A spousta z nás jím stále topí.

V červenci slaví Francouzi svůj hlavní státní svátek – den Bastily. Dobytí královské věznice 14. července 1789 se považuje za začátek Velké francouzské revoluce. Ta je spojována se zrozením moderní občanské společnosti, ale také s politickými procesy, represemi a terorem ve jménu obecného blaha.

Sloužil pěti rakouským císařům a za svou dlouhou a úspěšnou vojenskou kariéru žádnou bitvu neprohrál. Přitom nechybělo mnoho a k armádě se vůbec nedostal. V červnu rozhodlo pražské zastupitelstvo, že se na Malostranské náměstí v Praze po více než sto letech vrátí pomník maršála Radeckého. Poslechněte si v repríze jeho příběh.

Sjednotit Německo krví a mečem – to byl plán pruského kancléře Otty von Bismarcka. Plán, který se vydařil. Cesta k němu vedla přes Hradec Králové, kde se 3. července 1866 mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím odehrála bitva známá jako bitva u Hradce Králové nebo u Sadové. Bojovalo v ní bezmála 440 tisíc vojáků, šlo tedy o největší bitvou svedenou v českých zemích a druhou největší evropskou 19. století. Tou první byla napoleonská bitva u Lipska.

Svět v té době bez dechu sledoval přistání lidí na Měsíci. U nás byla už v plném proudu Husákova normalizace a ve Střední Americe propukla prapodivná válka. Měla co dělat s fotbalem, ale zároveň v tom ta hra byla trochu nevinně. Skutečnou příčinou krátkého, ale intenzivního vojenského konfliktu mezi Hondurasem a Salvadorem v červnu 1969 byly spory o půdu a osud salvadorských zemědělských emigrantů v Hondurasu.

Fotbal v mezní situaci, kdy nevíte, jak dlouho tu ještě budete a co se s vámi stane v nejbližších týdnech nebo měsících. Víte jenom jedno, že jste ve vězení a že sport vám pomůže snést každodenní teror, nesvobodu a ohrožení. Takový byl fotbal v židovském ghettu Terezín, kde se hrála liga v letech 1943 a 1944.

Po konci první republiky a ustavení protektorátu, čili po obsazení Druhé česko-slovenské republiky německými vojsky, měla nacistická okupační správa do značné míry zájem na tom, aby princip „chléb a hry“ pokračoval pokud možno nerušeně. Jednou z relativně chráněných oblastí měl být sport – v první řadě fotbal. A tak třeba na pražské derby Sparta–Slavia pravidelně mířilo bezmála 30 tisíc diváků, připomíná pro Český rozhlas Plus fotbalový historik Zdeněk Zikmund.

Červen 1938. Ve Francii se koná mistrovství světa ve fotbale. Teprve třetí v historii. A zároveň poslední před druhou světovou válkou, což v té době možná někteří tuší, ale jistě to nikdo neví. Co se všechno odehrálo ještě předtím, než se proti sobě postavila první mužstva? Co všechno se odehrálo okolo slavného Josefa Bicana, bývalého rakouského hráče, který chtěl nastoupit za Československo? A jak po doslova krvavé bitce s Brazilci dopadlo mužstvo Československa?

První rytíři Řádu maltézských rytířů přišli do českých zemí v polovině 12. století za krále Vladislava a spravovali suverénní území na levém břehu Vltavy u Juditina mostu.

Říkalo se jim všelijak. Babičky, porodní báby, ale taky báby pupkořezné, ženy položné nebo fušerky. U porodů bývaly od nepaměti, než je vystřídali lékaři porodníci. Co všechno ale musely porodní báby vědět a znát? A jaké bylo jejich postavení ve společnosti?

Na konci druhé světové války operují na našem území tajemné sovětské jednotky nazývané SMERŠ (z ruského smerť špionam – smrt špiónům).

Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha byl jednou z nejvýznamnějších protinacistických odbojových akcí na celém evropském kontinentu za celé druhé světové války. Tak trochu ve stínu téhle operace a následné kruté odvety proti civilnímu obyvatelstvu zůstávají jiné úspěšné výsadky, které londýnská exilová vláda Československa okupované území vyslala. Byly jich přitom skoro tři desítky.

O kontroverzní témata naše historie skutečně nemá nouzi. Patří mezi ně i pomoc vlasovců Pražskému povstání v boji proti německým okupantům. Za minulého režimu se o podílu vlasovců na osvobození Prahy vůbec nemluvilo. Výmluvný fakt, že rudoarmějci vjíždějící ráno 9. května 1945 do našeho hlavního města byli vítání hesly Svobodná Praha vítá Rudou armádu, se cudně tajil. O to větší a bouřlivější diskuse se o vlasovcích vedou v posledních 30 letech. (Repríza z roku 2020.)

Komunisté už se nelíbají. Kdysi dávno to ale bylo běžné a uvítací ceremoniály mezi vysoko postavenými komunistickými pohlaváry se bez soudružského polibku neobešly. Mnohdy to byl polibek téměř francouzského typu, přímo na ústa. Asi ten nejslavnější bratrský polibek, který je zvěčněný i na zbytcích Berlínské zdi, a u kterého se ošívá nejeden nestranný pozorovatel, je ten mezi sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a jeho východoněmeckým soudruhem Erichem Honeckerem. (Repríza.)

Většina Maďarů dodnes nesouhlasí s Trianonskou mírovou smlouvou. Na jejím základě země po první světové válce přišla o dvě třetiny území. Přibližně tři miliony Maďarů se ocitly mimo hranice svého státu. Maďarské království se to v březnu 1939 pokusilo alespoň částečně změnit anexí Podkarpatské Rusi a Malou válkou se Slovenským státem.

Od kapitulace hitlerovského Německa neuplynul ani měsíc a na československo-polské hranici v oblasti Těšínska se soustředily ozbrojené síly. Hrozilo vypuknutí ozbrojeného konfliktu.

Za oficiální začátek druhé světové války se považuje 1. září roku 1939, kdy Němci napadli Polsko. Někdy se ale říká, že fakticky začala válka už o rok dříve. Na československo-německých hranicích, v obcích, jako je například Habartov nedaleko Sokolova.

Desítky let stará komunistická propaganda dodnes deformuje názor mnoha lidí na působení banderovců v Československu v letech 1945 až 1947. Ukrajinské nacionalisty často líčila jako nelítostné vrahy v uniformách SS. Válečné a poválečné dění ve střední a východní Evropě bylo barvitější. Jak to doopravdy bylo s banderovci v Československu?

Alfons Mucha, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Antonín Švehla, Alois Rašín, František Křižík, Josef Skupa, Zdeněk Štěpánek, bratři Čapkové, Jan Masaryk a mnoho dalších, které také jistě znáte. To byli svobodní zednáři. Jejich společenství je stále pro mnohé tajemným a rojí se kolem něj řada fantaskních teorií. Pravda je o mnoho prostší. U nás se jim dařilo hlavně za první republiky.

Mapovat historii prostřednictvím rozhlasové reportáže je zvukové dobrodružství. Lidé s mikrofonem byli „u toho“ a ve zvukových záběrech s jejich hlasy se zrcadlí atmosféra doby. Je to unikátní let časem. Rozhlasová reportáž se však vyvíjela také v závislosti na rozhlasové technice a její postupné mobilitě.

Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se ve veřejném prostoru objevilo nové slovo: normalizace. Podle sovětských představ (ve skutečnosti diktátu) mělo znamenat plné obnovení totalitního režimu v Československu. Ovšem první pookupační měsíce umožňovaly ještě jeden výklad, který fakticky používalo rozpadající se reformní vedení KSČ, a to – při akceptování okupace – snahu o udržení alespoň části reforem roku 1968.

Český rozhlas v roce 2023 oslavil sto let vysílání. Postupně se nedílnou součástí našeho programu staly i zprávy a zpravodajství. Pokud nejste fanoušky starých, praskajících a často nesrozumitelných zvukových ukázek, zprávy v počátcích rozhlasového vysílání by vás pravděpodobně příliš nebavily.

Asi málokterý architektonický styl budí tolik emocí jako brutalismus. Mimozemsky působící stavby z hrubého betonu část veřejnosti vnímá jako pohrobky komunistického režimu. Když ale vlastník pražského areálu Transgas na Vinohradské třídě oznámil záměr zbourat budovy ze 70. let, které během let 2019 a 2020 opravdu zboural, zvedla se obrovská vlna odporu. V čem tedy tkví krása betonu? Kde se skrývá?

Železná opona, to nebyla jen minová pole, uhrabaná písková pole, drátěné ploty s vysokým napětím nebo signalizací. Železnou oponu tvořili také lidé, příslušníci Pohraniční stráže.

Jižní část Moravy je v povědomí širší veřejnosti zafixována coby území převážně zemědělské – region, kde se daří nejen běžným agroplodinám, ale též vinohradům dotvářejícím kolorit řady obcí. O to více mohou návštěvníky Slovácka překvapit kyvadlové těžební stroje, které se nachází ve volné krajině. Naleziště ropy nejsou na Moravě sice rozsáhlá, ovšem význam mají třeba už proto, že skýtají surovinu nadprůměrné kvality.

Když holandský malíř Rembrandt van Rijn nakupoval několik cibulek tulipánů, určitě netušil, že kvůli nim bude muset v roce 1657 prodat dům a vyhlásit bankrot. Lákavá investiční komodita se totiž změnila v noční můru holandské vyšší společnosti. Poté, co cena tulipánů několik desetiletí raketově rostla, o ně najednou nebyl zájem. A slavný malíř se stal jednou z obětí první velké spekulativní bubliny.

Sídliště, jemuž i po letech zůstal původní název Stalingrad, patří k unikátnímu souboru bytových domů, které vznikly v důsledku mohutného rozvoje průmyslové výroby ve Žďáře nad Sázavou. Jeho podoba je ovlivněna tehdejších sovětským vzorem.

Naproti Lichtenštejnskému paláci na pražské Kampě stojí bývalá koželužna. Mnohým je známa pod jmény po bývalých obyvatelích. Říká se jí totiž Dobrovského vila nebo Werichova vila. A kromě nich žili v domě i historik Zdeněk Wirth, Werichův přítel Jiří Voskovec nebo básník Vladimír Holan, který do vily přišel v roce 1948 a zůstal v ní celých dvacet let.

Nejen nové uniformy a nový název přinesl rok 1990 policejním sborům. Někdejší esenbáci náhle čelili brutálnějším zločincům a zároveň nedůvěře společnosti. Jak se s tím vyrovnávali? O tom je poslední díl série Podsvětí devadesátek. Uslyšíte také kriminalistu Jiřího Markoviče.

Porevoluční euforie se na konci 80. a začátku 90. let přelila i tam, kde by to běžný člověk nečekal. Do věznic, kde si desetitisíce odsouzených odpykávaly své tresty.

Zločin v 90. letech v České republice (tzv. „divoká devadesátá“) byl po pádu komunismu charakteristický prudkým nárůstem organizovaného zločinu, vražd a podvodů. Jen v roce 1990 stoupl počet vražd na více než dvojnásobek. Éru definovaly orličtí vrazi, nájemné vraždy, tunelování a propojení podsvětí s policií.

Veksláci byli oficiálně hlídači, vrátní nebo pracovali v kotelnách. Ale většinou je tam nikdy nikdo neviděl. Místo sebe totiž zaměstnávali nastrčené důchodce nebo studenty, kteří si chtěli přivydělat. Mít v občance razítko zaměstnavatele v socialistickém Československu znamenalo, že člověk není příživník. Jinak mohl být stíhán za takzvané příživnictví.

„Sejdou-li se tři anarchisté, mají bezpečně alespoň pět navzájem se vylučujících názorů světových,“ objevilo se v anarchistickém časopise Komuna v roce 1907.

Je zajímavé, jak vzpomínáme na hrdiny druhé světové války. Na ty, co přispěli k porážce nacismu. Hned od jejího konce, a právem, oslavujeme vojáky Rudé armády, stejně tak výsadkáře z Velké Británie i Sovětského svazu. Vzpomněli jsme si i na československé letce v královském letectvu a na ty, kteří se rozhodli zůstat a bojovat doma.

Slovinský architekt Josip (nebo také Jože) Plečnik ovlivnil podobu Pražského hradu jako málokdo jiný. Navrhl také kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, výraznou stopu zanechal i na zámku v Lánech. Poslechněte si reprízu Historie Plus, která se mu věnuje.

Říká se jim nejmenší lidé nebo děti pralesa. Pygmejové v průměru dosahují výšky kolem 140 centimetrů a v minulosti obývali převážně špatně dostupné oblasti ve středoafrickém pralese.

Perské koberce i zpěv indiánů Hopi, lidové madonky i jízdní řády, skalničky i obrazy české avantgardy. To vše sbíral Karel Čapek. Od jeho narození uplyne 136 let.

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta. Život v tehdejším Československu se jakoby zastavil. Následující události se mnohým zapsaly do paměti jako takzvané uhelné prázdniny. Poslechněte si reprízu Historie Plus o tom, co mrazivý přelom let 1978/1979 znamenal.

Konference, která proběhla v říjnu 1925 ve švýcarském letovisku Locarno na břehu jezera Lago Maggiore u italských hranic, je opředená řadou mýtů a interpretací, jako každá historická událost, na kterou budoucí vývoj vrhl jiné světlo, než původně sama vyzařovala. Přišlo tehdy Československo a Polsko o své poválečné jistoty, nebo šlo o seriózní pokus stabilizovat poválečnou situaci v Evropě? Vlastně platí obojí, ale až při zpětném pohledu.

„Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit,“ řekli mudrci z východu králi Herodovi, když v Jeruzalémě hledali nově narozeného krále. Jeho zrození podle legend ohlašovalo nebeské znamení, které následovali. Nakonec malé dítě našli podle Matoušova evangelia v Betlémě.