Zápisník zahraničních zpravodajů

Náklaďáky, stany a bedny vojenských zásob zůstaly po druhé světové válce ležet po celém světě. Vozit je domů se Spojeným státům nevyplatilo. Senátor William Fulbright proto přišel s nápadem je prodat a za utržené peníze posílat studenty přes oceán. Z nápadu je dnes program, kterým za 80 let prošly stovky tisíc lidí. Na jeho narozeniny se připíjelo i ve washingtonské rezidenci českého velvyslance a mezi skleničkami se nesla také otázka, kolik peněz dostane program příště.

Olivovníky jsou pro Palestince jedním z národních symbolů i klíčovým zdrojem obživy. Sklizeň oliv na okupovaném Západním břehu Jordánu ale už několik let komplikují izraelská omezení. Letos navíc přibylo útoků na sběrače oliv. I přes to všechno zůstává pro Palestince sklizeň a lisování oliv důležitou společenskou událostí roku.

Člověk nemusí být zrovna fanouškem techniky, aby dokázal obdivovat lodní výtah v německém Magdeburku. Jeho obří nádrž naplněná vodou měří 85 metrů na délku a 12 metrů na šířku, takže se do ní vejdou i poměrně velká plavidla. Ta pak výtah vyzvedne, nebo naopak spustí o 17 metrů, a to s překvapivě malou spotřebou energie. O technickou památku se dnes starají tři lidé.

Čeští studenti ve Francii přeložili akademickou práci o československém konzulovi Vladimíru Vochočovi, který za druhé světové války v Marseille pomohl zachránit stovky, možná i tisíce lidí prchajících před nacismem. Zatímco ve Francii zůstává jeho příběh téměř neznámý, v Česku se mu letos dostalo jednoho z nejvyšších vyznamenání. Prezident Petr Pavel mu koncem října propůjčil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.

Malé městečko s velkým srdcem. Tak vzpomínaly na velšské Llanwrtyd Wells české a slovenské děti, které tam během druhé světové války žily a studovaly. Sídlila zde totiž Československá státní škola zřízená exilovou vládou v Londýně. Dávné pouto si minulý týden připomněli místní obyvatelé i zástupci české a slovenské komunity v Británii.

Ze Sarajeva si turisté kromě vzpomínek a fotografií mohou odvézt také ručně tepané měděné nádobí, především tradiční džezvy na kávu. Kovotepectví má v hlavním městě Bosny a Hercegoviny tradici už od dob osmanské nadvlády a místní řemeslníci jsou na své výrobky náležitě hrdí. Vedle originálů ale v obchodech se suvenýry často narazíte i na levné napodobeniny z druhého konce světa.

Nezdraví se sice tradičním pozdravem „Nazdar“, ale sokolský duch v nich žije. A ani sirény ohlašující vzdušný poplach je od cvičení neodradí. Sokolská jednota v ukrajinském Malinu vznikla teprve před čtyřmi lety, její členové už ale vystoupili na všesokolském sletu v Praze a příští rok se chystají na Sokolgym do Brna.

Do Spojených států přijel poprvé jako student, později se tam vrátil jako lékař i s rodinou. Dnes Filip Janků vede onkologický výzkum v Bostonu. Vedle náročné práce si ale našel čas na mimořádnou sportovní výzvu: zaběhnout maraton ve všech 50 amerických státech. Zatím jich má za sebou 38 a blíží se k cíli, kterého zřejmě ještě žádný Čech nedosáhl. Svůj zatím poslední maraton absolvoval v marylandském Baltimoru.

Trdelníku se v centru Budapešti skoro nedá vyhnout. Jedna z místních cukráren teď ale chce turistům ukázat, že typický maďarský dezert může vypadat i úplně jinak. V nabídce má jen dvě domácí klasiky, které Maďaři znají hlavně z rodinných kuchyní. A právě s nimi chce konkurovat zavedenému turistickému hitu. Jestli mají šanci uspět, zjišťovala zpravodajka Bára Vránová.

Slavné pařížské Centre Pompidou je kvůli rekonstrukci uzavřené. Na předměstí francouzské metropole ale vzniklo zcela nové centrum, které nabídne výstavní prostory, restaurátorské dílny a především jeden z největších depozitářů moderního a současného umění. Pod jednou střechou se tu sejdou díla Matisse, Chagalla či Fridy Kahlo, ale také fotografie Josefa Koudelky. Nahlédli jsme i do míst, kam se běžní návštěvníci nedostanou.

Jihoukrajinská Oděsa proslula jako město muzikantů, literátů a výtvarníků. Ti ani v době stupňujících se ruských náletů neodložili své štětce, tužky a pastelky a stále si tak dopřávají drobné radosti v podobně občasných malých výstav pro známé a přátele.

Možná znáte jména jako Ryszard Kapuściński nebo Hanna Krallová. Polská reportážní škola je ve světě žurnalistiky pojmem a nyní slaví další úspěch, tentokrát na filmovém plátně. Bestseller Jak nakrmit diktátora polského reportéra Witolda Szabłowského zaujal Hollywood a jeho filmová adaptace měla premiéru na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu. Jaký příběh vypráví a co vypovídá o lidech, kteří sloužili nejkrutějším diktátorům?

Je to takové washingtonské tajemství. Málokdo by ho tady hledal. Jen pár kroků od Lincolnova památníku, mezi stromy podél řeky Potomac, se ukrývají písečné volejbalové kurty. Jsou tu už přes čtyřicet let. A zatímco si návštěvníci metropole opodál fotí sochu prezidenta, který kdysi zachránil Unii, tady lidé v plavkách zachraňují smeče na síti. A přestože tahle hra nemá s Lincolnem nic společného, patří k tomuto místu stejně jako jeho kamenné sloupy.

Zatímco jinde vyrážejí rybáři za úlovkem na lodích, v belgickém Oostduinkerke usedají do sedel koní. Staletá tradice lovu krevet na koňském hřbetě se tam předává z generace na generaci a dostala se i na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Lavičku Václava Havla má nově také jihokorejská metropole Soul. Jižní Korea se tak po Tchaj-wanu a Japonsku stala třetí zemí ve východní Asii, kde Česká centra společně s diplomaty odhalila tuto originální připomínku někdejšího československého a později českého prezidenta.

Zeleň lužních lesů, modř říčního přístavu a hnědošedý průmysl. Tahle výjimečná barevná kombinace prý nemá v Německu obdoby. I proto si němečtí filmaři v osmdesátých letech vybrali Duisburg jako dějiště případů svérázného komisaře Horsta Schimanského. Největším znalcem odkazu tohoto televizního policisty a legendy je dnes Harald Schrapers. Místa, kde se natáčel seriál Místo činu, s ním procházel náš zpravodaj Tomáš Havlín.

Startovní čísla v barvách české vlajky, trikolory na tvářích a čeština mísící se s francouzštinou. Tak vypadal netradiční závod, který v centru Paříže uspořádal tamní Sokol pro děti českých krajanů. Jeho trasa měřila symbolických 1918 metrů a vedla kolem míst spojených s českou historií.

V hudebních školách v jeruzalémském Starém městě a palestinském Ramalláhu nejde jen o noty a správně zahrané skladby. Hudba tu pomáhá překonávat jazykové, náboženské i národnostní rozdíly. V jedné z jeruzalémských škol se tak vedle sebe učí křesťané, židé i muslimové, Izraelci i Palestinci. Tento týden se k místním pedagogům připojila také mladá česká klavíristka Viktorie Zapletalová.

Sto let od svého založení slaví sdružení dobrovolných a profesionálních hasičů v chorvatském Daruvaru a okolních obcích. Město je centrem české menšiny a také historie zdejších hasičských sborů je úzce spjatá s českými krajany. Některé sbory přímo založili, v jiných hráli od počátku významnou roli. Není proto divu, že na oslavy významného jubilea dorazili do Daruvaru také hasiči z Česka.

Nepál letos zasáhly jedny z nejničivějších záplav v historii země a konečný počet obětí stále není znám. Navzdory tragédii ale život pokračuje a s ním i významné náboženské slavnosti. Právě hluboká víra pomáhá Nepálcům vyrovnávat se s bolestnými ztrátami a smrtí blízkých. Jednou z nejoblíbenějších tradic je uctívání živoucí bohyně Kumári, malé dívky, která se podle místních stává pozemským vtělením božstva.

Vstávání ve čtyři ráno, cesta temnými uličkami Marrákeše, kde na vás mžourají jen toulavé kočky. A pak jízda minivanem se skupinou rozespalých cizinců hluboko do marocké pouště. Možná to nezní jako lákavý program na dovolenou. Na konci ale čeká úchvatný pohled na východ slunce a pohoří Atlas z horkovzdušného balonu. Tenhle zážitek si vyzkoušela i naše zpravodajka Zdeňka Trachtová.

Pro mnohé je freediving, tedy potápění bez přístrojů na jeden nádech, extrémním sportem. Sami potápěči ale tvrdí, že základem úspěchu je především klid a uvolnění. Kyperský Limassol hostil mistrovství světa, na kterém se letos utkalo rekordních 170 závodníků z více než padesáti zemí. A Česko, přestože nemá moře, znovu dokázalo, že patří ke světové špičce.

Když Sovětský svaz v červnu 1940 zahájil okupaci pobaltských států, v Litvě uvízly tisíce Židů, kteří tam uprchli před nacistickým terorem. Jejich šance na útěk z Evropy rychle slábly. Část uprchlíků ale našla pomoc na nečekaném místě. Japonský konzul Čiune Sugihara jim navzdory zákazu nadřízených úřadů vystavoval tranzitní víza. I proto se budově bývalého japonského konzulátu v Kaunasu dodnes říká Dům naděje.

Střechy z přírodních materiálů mají v mnoha koutech světa dlouhou tradici. V Německu se s nimi setkáte především na severu, u pobřeží Baltského a Severního moře. Ať už se jim říká Rohrdach nebo Reetdach, jsou výsledkem tisíce let starého řemesla, které v Německu požívá zvláštní ochrany. Zpravodaj Tomáš Havlín vyrazil k městu Greifswald, aby zjistil, jak se taková rákosová střecha vyrábí.

Tradiční slovenskou majoliku poznáte na první pohled podle modrých květů a precizních žlutých ornamentů. V okolí Pezinku ji takhle vyrábějí už po staletí. V jedné z místních dílen ale staré řemeslo dává šanci i lidem, kteří by na běžném pracovním trhu hledali uplatnění jen těžko. Co všechno se dokážou naučit?

Smršť vzpomínek dokáže vyvolat stará známá melodie nebo třeba vůně. V severoněmeckém Rostocku sází víc na chuť a konzistenci. Zmrzlinu tam vyrábějí na strojích a podle receptur z dob bývalého východního Německa. Mají s tím takový úspěch, že teď zásobují už i supermarkety v okolí.

V Evropě sezona maratonů pomalu končí, na Blízkém východě naopak začíná být počasí pro běhání přívětivé. V jordánském Ammánu proto před pár dny pořádali maraton. Rychle se rozrůstající kopcovitá metropole přitom není běžcům ani chodcům zrovna dvakrát uzpůsobená. Pěších stezek podél cest ale přibývá a šesti tisícům běžců se tentokrát na několik hodin otevřely i hlavní silnice v centru. Běžecké boty obula také blízkovýchodní zpravodajka Radiožurnálu Jana Karasová.

Americká zpravodajka Radiožurnálu Jana Ciglerová se nedávno přestěhovala do Washingtonu, kde zatím prakticky nikoho nezná. Když jí proto ve schránce přistála pozvánka na sousedskou soutěž o nejlepší chili, rozhodla se zapojit. Američané podobná setkání pořádají rádi, protože dobré vztahy s lidmi od vedle berou jako důležitou součást života. Jana tak soutěž vzala jako příležitost seznámit se s komunitou, ve které stráví příští čtyři roky. Jak její první americké chili dopadlo?

Na délku má skoro 300 kilometrů, na šířku pouhé čtyři. Už více než sedmdesát let odděluje Severní a Jižní Koreu. Vítejte v demilitarizované zóně, jedné z nejstřeženějších hranic světa. Na jihokorejské straně přitom patří k oblíbeným turistickým cílům. Asijský zpravodaj Radiožurnálu David Jakš se vydal k památníkům, vyhlídkám na Severní Koreu i k jednomu z infiltračních tunelů.

Od zvukové performance přes elektronickou hudbu až po moravskou cimbálovku. Ve Lvově se představilo současné české umění v nejrůznějších podobách. České sny se přitom za tři ročníky proměnily z jednorázové akce v tradici, která pokračuje i navzdory válce.

Skleněné objekty, kovové a dřevěné sochy nebo vázy z uranového skla, jehož výroba má v Česku téměř dvousetletou tradici. Na prestižním pařížském Týdnu designu se letos vedle předních francouzských galerií a institucí představili také čeští umělci. V prostorách Českého centra vystavovala například Eva Eisler, jedna z nejvýznamnějších osobností současného českého designu.

V tuto dobu už většina čápů dávno odletěla do zimovišť v jižních krajích a znovu se s nimi setkáme až na jaře. Některým ale cestu překazilo zranění nebo nemoc, a tak musí odlet odložit, dokud se nedají znovu dohromady. Nástrah, které na elegantní ptáky číhají, je celá řada. Pomáhat jim s nimi umějí v německém Loburgu, kde sídlí čapí nemocnice.

Hora Nebo, Lotova jeskyně nebo město Gadara. Místa, která najdete v Bibli, leží také na území Jordánska a země se na ně snaží přilákat turisty. A ač to může znít trochu paradoxně, muslimská monarchie už začala s přípravami oslav dvou tisíc let od křtu Ježíše Krista v řece Jordán. Teď si také vyzkoušela, jaké publikum do biblických kulis přitáhne koncert evropské vážné hudby. Zajela si na něj i naše blízkovýchodní zpravodajka Jana Karasová.

V osm na parket, v jedenáct domů. V Bratislavě se týdny dopředu vyprodává Mama je späť – party, která běžný klubový večer obrací naruby. Je jen pro ženy, začíná o několik hodin dřív a hudba je šitá na míru právě jim. Na parketu se přitom potkávají maturantky, mámy i seniorky. Podobných akcí přibývá i jinde v Evropě. Proč na ně ženy slyší, zjišťovala v Bratislavě zpravodajka Bára Vránová.

Restaurace Ayada vznikla v roce 2008 v newyorském Elmhurstu, čtvrti s největší thajskou komunitou ve městě. Šéfkuchařka Kitty Thammasatová ji pojmenovala po své dceři a podnik si rychle získal pověst místa s autentickou thajskou kuchyní, kterou ocenil i New York Times nebo průvodce Michelin. V roce 2019 otevřela druhou pobočku v Chelsea Marketu. Hitem se stal dezert z manga a sladké kokosové lepkavé rýže. V čem tkví kouzlo téhle jednoduché kombinace?

Na jednom ze stockholmských ostrovů jen pár minut od centra leží obrovský park. Dnes by na třech stovkách tisíc čtverečních metrů mohla vyrůst celá nová luxusní čtvrť, obyvatelé Švédska si ale na tento prostor nedají sáhnout. Sídlí tam totiž Skansen, obří muzeum pod širým nebem.

Jihokorejský Busan a moře k sobě patří odjakživa. Je tu největší námořní přístav na Korejském poloostrově, obří loděnice i vyhlášená rybí tržnice. Ta je mimořádná nejen bohatou nabídkou nejrůznějších druhů ryb a mořských plodů, ale také tím, že kolem ní chybí obvyklý odér podobných míst. Mořského úhoře tam ochutnal náš zpravodaj v Asii David Jakš.

Newyorská filharmonie, nejstarší americký orchestr, má po sedmnácti letech nového šéfa. Stal se jím Gustavo Dudamel – někdejší dítě z venezuelského hudebního programu pro chudé, dnes jedna z největších hvězd klasické hudby. Diriguje už od jedenácti let a vážnou hudbu se snaží přiblížit i lidem, kteří by si k ní jinak cestu možná nenašli. Zakládá hudební školy pro děti z chudých rodin, spolupracuje s popovými hvězdami a i svůj první koncert v Radio City Hall pojal netradičně.

Knihy, nábytek, oblečení, ale i různé kuriozity. To všechno může člověk najít na bleším trhu v Lille na severu Francie. Organizátoři blešáku ho označují za největší v Evropě a první víkend v září každoročně přiláká kolem dvou milionů lidí – kupců i prodejců.

Očistit nejen tělo, ale i duši. Takový byl účel středověkých lázní v arabském světě. Jejich pozůstatky se dochovaly také v Evropě, například na Pyrenejském poloostrově, který po staletí zčásti ovládali muslimové. Důmyslně vystavěné lázně byly místem, kde se nespěchalo a kde byl čas na péči i odpočinek. Většina z nich postupně zmizela, ať už působením času, nebo po znovudobytí území křesťany. Jedny z nejzachovalejších se nacházejí v andaluské Rondě.

Jen méně než pět procent rozlohy Jordánska má půdu vhodnou pro zemědělství. Většinu zeleniny proto království pěstuje v úrodném údolí Jordánu. Na Hášimovské univerzitě ve městě Zarká ale zkoušejí, jak pěstování rozšířit i do polopouště. Jeden z profesorů ve vyprahlé krajině postavil experimentální skleník, ve kterém pěstuje zeleninu ve vodě. Hydroponické systémy totiž spotřebují méně vody než běžné zavlažování.

Začátek školního roku mají za sebou i studenti ve Spojených státech. Americké školy se ale od těch českých v mnohém liší. Jinak začíná a končí vyučování, odlišný je systém známkování i způsob výběru předmětů. Velký rozdíl představují také spádové školy, díky nimž dětem a rodičům odpadají nervy s přijímacími zkouškami. Proč to ale není jen výhoda? Na první školní den se do jedné z washingtonských škol vydala zpravodajka v USA Jana Ciglerová.

Koncept známý i z českých měst – časopis prodávaný lidmi bez domova – funguje také v Argentině. Podobně dlouho jako český Nový prostor vychází v argentinské metropoli měsíčník Hecho en Buenos Aires, tedy Vyrobeno v Buenos Aires. V době, kdy v ulicích města prudce přibývá lidí bez domova, natáčel v zázemí časopisu Dominik Tesár.

Rubín nemusí být jen drahý kámen. Ve Skalici na Slovensku se tak už přes sto let říká i místnímu červenému vínu. Má přesně dané složení, vznikat může jen v okolí zmíněného města a jeho jméno chrání Evropská unie. Každý rok tam navíc vybírají ten nejlepší rubín. Čím je Skalický rubín výjimečný a jak poznat ten opravdu povedený?

Ve Francii je stále oblíbenější Bretaň. Svou nespoutaností a divokou přírodou láká nejen turisty, ale i Francouze, kteří se tam stěhují za novým životem. Naše spolupracovnice Marie Sýkorová se vypravila na samotný konec Francie – na její nejzápadnější ostrov Ouessant.

Jsou památky a muzea, do kterých během výletu nebo dovolené zamíříte cíleně. Doporučí vám je známý nebo turistický průvodce. Občas ale na zajímavé místo narazíte úplnou náhodou. Našeho reportéra Jakuba Luckého zaujaly polepené schody v centru Reykjavíku, které vedly do podzemí. Na jejich konci našel muzeum islandského punku.

Mezi německý Kielem a norským Oslem pendluje největší trajekt na světě. Loď Color Magic pojme 2700 pasažérů i jejich auta. Cestující během celodenní plavby můžou zamířit do restaurací, barů, tělocvičny či aquaparku. Na patnácti podlažích je dokonce i vězení.

Na Floridu jezdí lidé za sluncem a mořem – kdo ale čeká na plážích ticho, spletl si adresu. Miami Beach zní i v poledne jako večírek: hudba z reproduktorů, hlasitý smích, vůně grilovaného masa a nápoje v boxech s ledem. Zpravodajka Jana Ciglerová po letech strávených na Floridě ví, jak si užít pláž stejně jako místní. Jedno varování ale má: sem nechoďte hladoví. Ledaže byste měli rybářský prut.

Polské město Jastrzebie-Zdrój vzniklo teprve před necelými 65 lety jako sídlo horníků. K Ostravsku tak má blízko nejen na mapě, ale i atmosférou. Doba uhelné těžby ale končí i na polské straně a celý region se s touto společenskou změnou snaží vyrovnat. Jednu z cest ukazuje Carbonarium, unikátní muzeum uhlíku, které vzniklo ve zchátralé budově jednoho z tamních dolů.

Je to hlasité, divoké a plné tanečníků v kožených kalhotách. Děti ale od rádia pryč posílat nemusíte, řeč je totiž o folklórním představení Tyrolský večer. Za hodinu a půl se na pódiu vystřídá přes dvacet čísel, která mají návštěvníkům ukázat, co všechno k místním tradicím patří. A jestli po takové dávce Tyrolska dostane člověk chuť sám si zajódlovat, vyrazila zjistit zpravodajka Bára Vránová.