Východočeské výlety

Se jménem sv. Martina jsou spojené tradice, které lidé udržují po staletí. Víte, jaká je historie svatomartinského vína nebo tradiční pečené husy? A kde uvidíte Martina nikoliv na bílém, ale černém koni?

Staré cihelny v Česku často končily demolicí. Ta v Rosicích na Chrudimsku ale měla štěstí. Místní nadšenci jí před několika lety vdechli druhý život. Prostory někdejší kruhové pece dnes slouží jako muzeum i výstavní galerie. Venkovní část areálu zase každou sobotu hostí tradiční trhy.

Leží v půvabné nížině obklopené zvlněnou krajinou Českomoravské vrchoviny. Bělá dnes patří k Luži, ale má zajímavou dávnou i docela nedávnou minulost.

Výjimečná kolekce plakátů Alfonse Muchy, která nemá ve světě obdoby, jedna z největších sbírek středověkých oltářů v Čechách nebo Alchymie planet. To jsou unikátní expozice Regionálního muzea v Chrudimi.

Těchonín na Orlickoústecku představuje na první pohled nenápadnou obec v podhůří Orlických hor. Její minulost je ale velmi pestrá.

Za kvalitní kávou a jídlem nemusíte vyrážet jen do velkých měst nebo turisticky vyhledávaných míst. Zajímavé podniky najdete také v Chocni.

Krajina na pomezí Vysokomýtska a Chrudimska, v oblasti Vraclavského hřbetu, je plná příběhů a tajemných míst. Najdete tu pozůstatky středověkých tvrzí a půvabné historické domy z opuky.

Pošta u vlakového nádraží, budovy na Masarykově náměstí nebo Palackého třídě patří k zajímavým příkladům pardubické architektury 2. poloviny 20. století. S řadou těchto staveb se navíc pojí zajímavé příběhy.

Obcí s názvem Bělá je v Česku více než dvacet, „Rohovládova“ je ale pouze jedna. Svůj současný název získala tahle vesnice na Pardubicku v roce 1923.

Červená knihovna, nemocnice, sirotčinec, chudobinec, dvě vily a elektrárna. Tyto stavby by zřejmě ve Svitavách vůbec nestály nebýt podnikatele a dlouholetého starosty města Johanna Budiga mladšího, který významně ovlivnil podobu Svitav na konci 19. století.

Pardubický kraj patří sice mezi nejmenší kraje v České republice, ale milovníci turistiky tu najdou více než 2 000 kilometrů značených pěších tras.

Jevíčko zaujme už při pohledu do mapy. Urbanismus města je typickým příkladem středověkého plánování. Má elipsovitý půdorys s rozlehlým čtvercovým náměstím, ze kterého se pravoúhle rozbíhají jednotlivé ulice. V dobách, kdy neexistovaly navigační přístroje, sloužil tento jasně strukturovaný půdorys pilotům jako orientační bod.

Pardubičky jsou místem nejstaršího osídlení dnešních Pardubic, lidé zde stavěli svá obydlí již na přelomu 12. a 13. století. Až později se oblast rozdělila na dvě části - Pardubice a Pardubice malé.

Rozsáhlé podzemí pod zámeckými terasami pochází z nejstaršího období vzniku památky. To zámecká věž je novější a po střeše zámku se několikrát stěhovala. A jeden z nejhezčích výhledů nabízí zvonice u kostela.

Přídomek Lázně získal Bohdaneč až před půl stoletím. Město má ale za sebou daleko hlubší historii než jen tu spojenou s lázeňstvím, s ní i množství někdy až neuvěřitelných příběhů.

Na město s přibližně deseti tisíci obyvateli má Litomyšl překvapivě vysoký počet gastronomických podniků. Většina z nich sídlí přímo na Smetanově náměstí nebo v jeho blízkém okolí.

Chcete se projít městem a přitom slyšet zajímavý komentář? Právě pro vás jsou připraveny komentované procházky Pardubicemi.

Výrobce eskalátorů, karoserií, hasičské i zemědělské techniky, domácích spotřebičů, dopravních prostředků atd. Krajské technické muzeum Vysoké Mýto připomíná úspěšné firmy z východních Čech, ale také vynálezce a snílky.

Stavění máje je jeden z nejrozšířenějších staročeských zvyků. Oslavuje jaro, lásku, mládí a plodnost. Májky mají falický tvar a jsou strážci vesnice.

Sloupnice patří k největším obcím v Pardubickém kraji. Vine se malebným údolím nedaleko Litomyšle a „od cedule k ceduli“ měří zhruba šest kilometrů.

Korkovník, javor stříbrný, jedovatý tis červený a spoustu dalších zajímavých stromů je možné najít poblíž břehů řeky Chrudimky v Pardubicích. I krátká procházka stojí za to, zvláště teď na jaře.

Měla propojit hlavní třídu se Smilovou ulicí, protože na ni měly navazovat další pasáže a průchody městskými dvory. K realizaci velkolepého projektu tenkrát nedošlo, ale není všem dnům konec…

Zámecká zahrada v Letohradu je místem, kde se přirozeně potkává historie, příroda i hravá nadsázka. Na první pohled klidný park nabízí mnohem víc než jen odpočinkovou procházku mezi stromy. Každým krokem tu návštěvníci objevují nové zajímavosti, které stojí za zastavení.

Zpět do počátku 16. století se dá vrátit při návštěvě pardubického zámku, kde expozice představuje nejstarší renesanci v Čechách. V České Třebové si pak přijdou na své milovníci dopravy.

Když si vyšlápnete na Andrlův chlum nad Ústím nad Orlicí a zdoláte ještě navíc 183 schodů, zážitek vás nemine. Za pěkného počasí uvidíte tři nejvyšší česká pohoří.

Jízdenky z dob Rakouska-Uherska, drážní uniformy nebo otočné jízdní řády (takzvané bubny) z 60. let, které si zahrály ve filmu Hořící keř. To všechno mohou návštěvníci vidět v malém železničním muzeu v Cerekvici nad Loučnou.

Leží v půvabné krajině v údolí podél řeky Třebovky. Dlouhá Třebová má také dlouhou a bohatou historii sahající až do středověku, kdy tam pobýval synovec Karla IV. Vyhledávaly ji také známé osobnosti 20. století.

V roce 1457 byl v Kunvaldu založen první sbor Jednoty bratrské. Čeští bratři poté zažili mnohá pronásledování a v několika vlnách odcházeli do exilu. Dnes tuto pohnutou historii vypráví Naučná stezka Jednoty bratrské, která vede Kunvaldem i jeho malebným okolím.

Zima bývá obdobím turistického klidu, ovšem některé památky ani v únoru nespí. Přesně to dokazuje Pardubický kraj, kde si i v chladných měsících můžete užít zajímavé prohlídky hřebčínů, zámku či historických center měst. Pořad Východočeské výlety se zaměřil tentokrát na místa, která návštěvníkům nabízejí speciální zimní okruhy i na pozadí mrazivých, zasněžených, mlhavých nebo někdy i blátivých dnů.

Tradice masopustních obchůzek přetrvala na Hlinecku staletí, do dalších míst se ale průvody postupně vrací. Lidový zvyk průvodů maškar mohou lidé zažít znovu také v Přelouči nebo Ostřešanech.

Víte, co mají společného svitavské ulice Kijevská, Neumannova nebo Vítězná? Ve všech z nich dodnes leží železniční koleje.

V Pardubickém kraji jsou troje Morašice - u Litomyšle, u Chrudimi a u Přelouče. První dvoje zmíněné slaví 800 let od první písemné zmínky. A připravují velkolepé oslavy.

V zimě tam bývají kopce sněhu, na jaře a v létě překrásné rozhledy a na podzim množství hub. Hora Lázek je oblíbeným cílem turistů, má ale také svou temnou minulost.

Železnice je nedílnou součástí Ústí nad Orlicí už téměř dvě století. Výstavba olomoucko-pražské dráhy patřila k mimořádně rychlým projektům své doby. Dělníci trať v údolí Tiché Orlice vybudovali mezi lety 1844 a 1845, přičemž už v roce 1845 městem projel první vlak.

Josef Lát stoupá do kostelní věže každý den, aby natáhl hodinový stroj. Před padesáti lety byl u jeho opravy, od té doby hodiny spolehlivě jdou, pokud je ovšem pan Lát nezapomene natáhnout...

Hrobka v podobě antického chrámu, prvorepubliková vila s velkým příběhem nebo pamětní tabulka na domě na náměstí. Připomínají život a osudy kdysi slavných osobností Skutče, na které se dnes už skoro zapomnělo.

Svařák, perník, staročeské roráty i světla vánočních stromů. Tentokrát vás pozveme do čtyř vánočně vyzdobených měst Pardubického kraje – Heřmanova Městce, Chrudimi, Přelouče a Pardubic. Které náměstí má nejhezčí vánoční strom a kde si lidé vychutnají nejlepší svařák? Poslechněte si adventně laděný díl Východočeských výletů.

Možná jste na sídlišti vyrůstali, měli tam školu nebo jste s oblibou jezdili panelákovými výtahy za kamarády. Sídliště jsou fenoménem české kultury. Jak změnila tvář Pardubic?

Na konci 19. století plánovali radní Pardubic výstavbu nového moderního města jako protipól tomu historickému. Záměr přestěhovat tam i samotné centrum východočeské metropole se ale nezdařil.

První zmínka o židech v Žamberku pochází z roku 1666. Dnes židovskou komunitu připomíná jen hřbitov, přestavěná synagoga a nově kameny zmizelých.

Železniční trať z Pardubic do Havlíčkova Brodu protíná Hlinsko od roku 1871. Důležitost dráhy si dávno před samotnou výstavbou uvědomovali místní politici – především hlinecký rodák Karel Adámek.

Do Slatiňan míří turisté především na zámek nebo do lesů a na půvabný Kočičí hrádek. Město ale nabízí spoustu dalšího zajímavého, včetně svatomartinského průvodu.

Ještě před padesáti lety jezdily mezi Chrastí u Chrudimi a Hrochovým Týncem vlaky. Poslední osobák projel dvanáct kilometrů dlouhou trať, které se přezdívalo cukrovarská dráha, v lednu roku 1978. Koleje sice zmizely, ale těleso dráhy je v krajině patrné dodnes.

Turistická sezóna podzimním počasím v Litomyšli nekončí. Město s blízkým okolím nabízí nespočet cest a vyhlídkových míst, které potěší každého poutníka.

Automatické mlýny, banka či hotel Grand patří k nejvýznamnějším stavbám Pardubic. Kdyby jejich autor Josef Gočár uskutečnil všechny své plány, v centru by místo rušné silnice stálo muzeum a jedinečný kubistický palác.

Kopce a louky nedaleko Žďárských vrchů už víc než 120 let protíná železniční trať. Vede ze Skutče do Svitav a měří zhruba 50 kilometrů. O výstavbu dráhy usilovali obyvatelé Poličky už v polovině 19. století, když se rozhodovalo o trase hlavní železniční tepny z Prahy do Vídně. Přestože nakonec zvítězila varianta přes Českou Třebovou, Polička se v roce 1896 vlastní lokálky dočkala.

Z bezpečné vzdálenosti můžete zažít odstřel, prověřit svoje smysly, dozvědět se zajímavosti o práci v lomu nebo zdejších zkamenělinách a jeskyních. Vydejte se z Vápenného Podolu do Prachovic. Anebo obráceně?

Inženýr Jan Stampfel zkoumal v Chvojkově cihelně účinky kosmického záření. O svůj výzkum měl ale v předvečer komunistického puče strach, a proto celou laboratoř narychlo přestěhoval.

Před sto lety tu byla jen planina bez stromů. Tehdy se v pardubickém Červeňáku začala psát zajímavá vojenská historie. Její stopy jsou v přírodním parku patrné dodnes.

Už 180 let je Česká Třebová městem železničářů. První vlak zastavil na místním nádraží v roce 1845 a nástup železnice výrazně ovlivnil další směřování města. V polovině 19. století byla Třebová malým, nevýznamným městem se zhruba třemi tisíci obyvateli, kteří se živili převážně tkalcovstvím a zemědělstvím.