Přírodní lékárna

Původně rostla brokolice u Středozemního moře, pěstovali ji Římané, poté Italové a dnes je rozšířená po celém světě. Zajímavě na ni upozornil v roce 1992 prezident USA George Bush svou kampaní: „Jsem prezidentem Spojených států a nejím brokolici.“ Antireklama je ale také reklama a brokolice si záhy získala americkou veřejnost.

Snadno rozpoznatelná bylinka je dostupná téměř na každé zahrádce. Stačí nechat poporůst trávník a zpravidla tam několik rostlin jitrocele najdete. K léčivým účelům se sbírá hlavně jitrocel kopinatý se štíhlými listy, ale i jeho příbuzný jitrocel větší s kulatějšími listy je užitečný.

Evropany pravděpodobně poprvé seznámil s paprikou Kolumbův průvodce Chauco, který ji nazýval agi. Je to další z mnoha hodnotných plodin, jež daroval Nový svět starému kontinentu. Ve Španělsku se pěstovala již v 16. století, ale i z českých zemí existuje záznam z roku 1566, kdy se běžně objevuje na jižní Moravě.

Před více než sedmi tisíci lety začala dýně kralovat stravě původních obyvatel Ameriky. Naštěstí pro nás se nyní můžeme těšit z neutuchající nabídky tykví a dýní i na našem trhu téměř po celý rok. A to je skvělá zpráva! Dýně je totiž skutečná superpotravina.

Tmavě fialové plody slivoně švestky patří k tradičním průvodcům podzimu. Pokud je toto období někdy spojováno s depresemi, pak vězte, že švestka může být skvělým spojencem proti nim!

Na první pohled se to může zdát jednoduché – méně jíst a více cvičit. V současné době se však ukazuje, že hubnutí velmi komplikuje hormonální nerovnováha, kterou může nastartovat prožité trauma, chronický stres a moderní toxické prostředí.

Již známý farář Sebastian Kneipp doporučoval jablka jako pokrm krvi prospěšný. Jsou nejtypičtějším ovocem našich zahrad a přitom i pravděpodobně nejlepším na konzumaci.

Petrželka je mnohem víc než jen ozdoba polévek a dalších pokrmů. Tato běžná bylinka má mocné výživové vlastnosti a obsahuje sloučeniny, které snižují riziko mnoha běžných nemocí, včetně rakoviny.

Mark Twain kdysi prohlásil: „Květák není nic jiného než zelí s vysokoškolským diplomem.“ Tato zelenina skutečně patří mezi nejmocnější a nejzdravější. Obsahuje 14 různých minerálních látek a stopových prvků a 18 aminokyselin. Je také oblíbená při redukci hmotnosti pro svůj vysoce sytící efekt, velké množství vlákniny i snadnou přípravu.

Leský fialový plod lilku je neodmyslitelnou součástí indického kari, řecké musaky a francouzského ratatouille. Lidé v Evropě i později v USA se ho ale dlouho báli. Věřili, že způsobuje šílenství, malomocenství i rakovinu. Proto měl celá století pouze dekorativní funkci.

Rajská jablka pravděpodobně nepřišla přímo z ráje, jejich vlastí je latinská Amerika. V minulosti se Evropané cizokrajné rostliny obávali, ale v 19. století rajčata v Evropě zakotvila a stala se nedílnou součástí zdravého středomořského jídelníčku.

Sladkovodní řasa spirulina, ačkoli je to ve skutečnosti sinice, po staletí byla a stále je velkým lidským spojencem. Například Aztékové ji pěstovali na jezerech Texcoco a dalších.

Země, kde se nejvíc lidí dožívá vysokého věku, mají jedno společné – zálibu v luštěninách. Mezi základní patří fazole. Někteří říkají, že způsobují trávicí problémy, ale právě tyto drobné nepříjemnosti, s nimiž se náš organismus musí vyrovnat, ho nakonec posilují.

Pozdní léto je dobou přebytků cuket. Ty patří mezi nejběžněji pěstované druhy zeleniny na českých zahrádkách. Co s nimi? Často je dusíme, přidáváme do polévek, grilujeme, zapékáme, plníme, vyrábíme z nich saláty, přidáváme do karbanátků a masových směsí.

Domovem ostružiníku je Asie a severní Amerika, ale už před mnoha staletími dobyl i střední Evropu. V plodech se hromadí rostlinná barviva s mimořádně vysokým obsahem léčivých látek. Indiánské ženy ostružinami posilovaly těhotenství a domnívaly se, že tak zabrání potratům.

Tradičním svatebním darem v Itálii bylo pět kandovaných mandlí, které symbolizovaly pět znaků šťastného manželství: zdraví, majetek, štěstí, plodnost a dlouhověkost. Jak je to s majetkem, je sporné, ale moderní věda rozhodně potvrzuje verzi o vysoké zdravotní prospěšnosti mandlí.

Když budete bedlivě sledovat jarní kvítka, nemůžete minout modrofialové květy rostlinky plazící se trávníkem nebo okrajem záhonu. Nejčastěji narazíte na popenec obecný či břečťanovitý, méně často na popenec chlupatý. Jsou to jediné dva u nás rostoucí druhy.

Na jaře mnoho lidí cítí potřebu držet krok s přírodou a trochu se oživit, probudit a rozkvést. Stejně jako rostlinám nám může pomoci více vody, více čerstvého vzduchu a více slunečních paprsků, na které se nebudeme dívat pouze z okna.

Máte rádi sladké? Pokud vaše upřímná odpověď zní ano, pak naše upřímná rada zní: Ať vás skořice provází každým dnem! Jedná se totiž o naprosto zásadní koření, které aktivizuje organismus při efektivním zpracování cukru.

Hřebíček se odedávna využíval na očistu dechu a ústní hygienu. Za vlády čínské dynastie Chan si lidé, kteří chtěli mluvit s císařem, museli do úst vložit hřebíček, aby ho neobtěžovali páchnoucím dechem.

Co kdybychom z kuchyňské zásuvky vytáhli jedno z nejběžnějších koření a použili ho na obnovení střevní stěny, zlepšení trávení, zničení rakovinných buněk, zastavení srdečních potíží a navíc by nám pomohlo zhubnout? To zní zajímavě a rozhodně to není nemožné.

Rostlinu konopí máme spojenou spíše s psychoaktivními a toxickými účinky odrůd s vyšším podílem látky THC. Pro řadu minulých generací však byla běžně pěstovaným všestranným pomocníkem. Z konopí se totiž vyráběly látky, koudel, lana, plachty, pytle odolné proti hnilobě a vlhkosti, ale také papír.

Velkými pomocníky v boji proti civilizačním nemocem, včetně srdečních chorob a obezity, jsou citrusové plody. Patří mezi ně i grapefruit, který byl objeven na Barbadosu v polovině 18. století jako kříženec pomeranče a citroníku šedoku.

Na půli cesty mezi špenátem a řepou je chuť mangoldu. Hlíza jedlá není, ale podobně jako u špenátu se konzumují listy, které můžeme vařit nebo přidat čerstvé do salátu. Řapíky zpracováváme jako chřest či brokolici.

Zralé tobolky sezamu indického pukají a z nich vypadávají semínka žlutá, bílá, ale i červená a černá. Jsou jednou z prvních plodin používaných jako koření i jako surovina k výrobě oleje.

Za jednu z nejstarších léčivých bylin je považován artyčok. Oblíbili si jej již staří Řekové a Římané, v Čechách je znám od 16. až 17. století. Za „artyčokový pupek světa“ se označuje kalifornské město Castroville, kde je jediný zpracovatelský závod v USA.

Podle legendy byl čaj objeven náhodně 2700 let před naším letopočtem za vlády čínského císaře Šen Hunga. Když císař odpočíval ve stínu stromu, sluha ohříval poblíž vodu a vítr zavál několik lístků z blízkého čajovníku do nádoby s vroucí vodou. Netrpělivý císař začal srkat vodu a byl potěšen příjemnou chutí.

V době chřipkových epidemií se vyplatí častěji sáhnout po cibuli. Je totiž přírodním antibiotikem. Pomůže nám ale i s vysokým tlakem. Její prospěšné účinky znali už staří Egypťané, Řekové a Římané, kteří z ní dělali jednoduchý salát.

Zelený plod stromu citroníku kyselého, to je limeta. Může být sladká i kyselá. Obvykle obsahuje více cukru a kyseliny citronové než citrony a na chuť bývá kyselejší a ostřejší.

Nigella sativa, černucha, egyptský černý kmín. To je několik názvů pro jednoletou rostlinku, o které prý prorok Mohamed prohlásil, že vyléčí vše kromě smrti. Výrok vypadá přehnaně, ale řada vědeckých studií přináší další a další zprávy o pozitivních účincích na lidské zdraví.

Kdo by neznal a do kapes si na podzim nestrkal kaštany? Jejich hlazení bylo spojováno s magickými účinky a silou zbavovat člověka slabostí a všech možných neduhů a bolestí.

Fíky byly známé již v biblických dobách a sama Bible je ze všech druhů ovoce zmiňuje nejčastěji. Z téhož zdroje se dozvídáme, že fíkové listy byly první lidskou módní vlnou. Plody však pro jejich prospěšnost uctívala i Kleopatra a řečtí olympionici je dostávali místo medailí.

Zdá se, že z našich lesů mizí nízké keříky brusinek s červenými typicky trpkými plody. O to více se na trh nahrnula produkce severoamerické klikvy velkoplodé, která se za brusinky vydává. Všechny spřízněné druhy však mají pozitivní účinky.

Bíle kvetoucí tropická rostlina stévie je v současné době velmi vyhledávaná díky své vysoké sladivosti bez přidaných kalorií. Využívá se jako přírodní náhražka cukru a umělých sladidel, ale má i léčivé účinky.

Na čem se shodnou zastánci různých dietních směrů, výživoví poradci i lékaři? Že přidat do jídelníčku rybu, zvláště tu mořskou, přináší nesporné benefity pro zdraví.

Je to ovoce, kterého se mezi citrusy vypěstuje a sní nejvíce. Pomeranče pocházejí nejspíše z jižní Asie, odkud se rozšířily do Evropy. Kolumbus je dovezl do karibské oblasti a Španělé na Floridu, kde se začaly ve velkém pěstovat od konce 19. století.

Zatímco pohanka dodávala sílu čínským bojovníkům a quinoa starým Inkům, amarant platil za posvátnou obilovinu Aztéků. To bylo trnem v oku příchozích Španělů, takže netrvalo dlouho a Hernán Cortéz dal spálit amarantová pole.

Papája je až desetimetrová tropická bylina, která produkuje aromatické plody vážící až 10 kilogramů. Dříve byla v našich končinách vzácná, v poslední době se k nám ale dostává produkce ze Španělska. Můžeme tak z těchto lahodných plodů získat mnoho prospěšného.

Již staří Egypťané jím kořenili maso, ale také mumifikovali mrtvé. Kmín římský pochází z rostliny podobné koriandru, která se jmenuje šabrej kmínovitý. Náš známý kmín kořenný není v kuchyni se šabrejem zaměnitelný, jelikož obě rostliny mají zcela jinou chuť i aroma.

Chia semínka patří mezi nejvýživnější superpotraviny na planetě. Ještě dávno předtím, než v 90. letech zažila semínka svou renesanci, byla pevnou součástí středoamerické domorodé diety.

Je to ovoce, kterého se na světě pěstuje zdaleka nejvíc. Hroznové víno bylo dobře známé již v antice a rychle se rozšířilo do celé Evropy. Dnes mezi největší světové producenty patří Itálie, Španělsko a Francie.

Kedluben je jednou z nejstarších košťálovin. Pěstuje se celoročně na polích i ve sklenících, a dokud nejsou kedlubny zdřevnatělé, jsou lehce stravitelné. Mladé lístky obsahují několikanásobně více vitaminu C a třikrát více vápníku než bulvy, proto je nevyhazujeme.

Ostropestřec mariánský na první pohled nevypadá pro lidské tělo příliš vstřícně. Je to bodlák, který dorůstá až do dvoumetrové výšky. Neměli bychom se mu ale vyhýbat, může nám totiž pomoci s velkým problémem současné doby.

Na současné farmářské trhy se mezi řepu, zelí a brambory prosadil topinambur. Tato hlíza není tak exotická, jak by se mohlo zdát. Pochází sice z Nového světa a její název odkazuje k indiánskému kmenu Topinambů, ale zdomácněla u nás a v 19. století byla důležitou potravinou, než ji vytlačila brambora.

Koriandr je v české kuchyni známý hlavně díky semínkům, která se používají jako koření. Ve světě se ale užívá hojně jako bylinka. Čerstvé listy připomínají plochou petrželku, objevují se především v asijské a latinsko-americké kuchyni. Mletý koriandr je pak důležitou ingrediencí kari koření.

Je to opravdový citrusový gigant a člověka nutí k zamyšlení, jak se něco tak velkého udrží na stromě. V jihovýchodní Asii, odkud pomelo nejspíš pochází, vědí, že to zvládne. A to dokonce i tehdy, když doroste do váhy až 5 kilogramů.

Z období kolem roku 1500 př. n. l. pocházejí zmínky o tom, že křen patřil k pěti hořkým bylinám, které Židé jedli během svátku pesach. V Evropě získával oblibu od 14. století, v 17. století bylo v Německu a Británii velmi módní křenové pivo. Své místo by měl mít křen v našich jídelníčcích i dnes.

Semena podzemnice olejné neboli arašídy ve skutečnosti nepatří mezi ořechy, jak si mnozí lidé myslí. Jedná se o luštěniny příbuzné s fazolemi a hráškem. Plodem rostliny je lusk, který obsahuje jedlá semena. Arašídy rostou pod zemí.

Původní léčivá bylina černý kořen je osvěžující změnou jídelníčku. Podobá se křenu, chutná jako pastinák a připravuje se jako chřest. Jde o vynikající lahůdkovou zeleninu, která se dříve často pěstovala na zahrádkách.

Už pro staré Slovany byly houby oblíbenou potravinou a východní kultury je používají k vaření a léčení po tisíciletí. Staří Egypťané věřili, že pojídáním hub se člověk stane nesmrtelným. Vikingové užívali před bojem odvary z muchomůrek k podpoře odvahy a síly. V době moderní se lékárny plní řadou produktů, jejichž základem je prášek ze sušených hub.