Vltava

Imaginativní vidění výtvarníka a spisovatele Josefa Čapka ve dvou modernistických prózách.

Saša Michailidis se ptá hostů na alternativu devadesátek, vzpomínáme s hudebníky za Colorfactory a Ohm Square - Janem P. Muchowem a Janem Čechtickým. Rodina malíře Mikuláše Medka, od jehož narození uplynulo 100 let, vydává monografii a kompletní soupis jeho díla. I lidi za mřížemi touží zapojit se do uměleckého procesu, svědčí o tom výstava Až spadnou zdi v pražském Atriu Žižkov. Agnès Varda a Claude Chabrol v programu blížícího se Festivalu francouzského filmu.

Po listopadu 1989 zaznamenával tváře světových hudebních hvězd, které přijížděly do Prahy. Nick Cave, David Bowie nebo Michael Jackson jsou jen některé z osobností, ke kterým se dostal do bezprostřední blízkosti. „Byli jsme zvědaví na hudební hvězdy a hudební hvězdy byly tehdy zvědavé na nás,“ říká ve Vizitce.

Co je na tom špatného? – Už zase procházím kolem bytovky, kde se, dnes zrovna v pořádně silném větru, staví celé nové patro, nad ním rozlehlý půdní byt a střecha. Dělníci už asi práci dokončují, protože na jednom z posledních kolmojdoucích neseříznutých trámů, který – oranžový a jako zevnitř rozsvícený – nově a hloupě trčí u komína, uvadá přidrátovaná metla, jaká přece vždycky oznamuje zdárný konec stavby.

Saša Michailidis se ptá publicisty a nezávislého dramaturga Jakuba Felcmana a Terezy Jiravové z programu Festivalu francouzského filmu. Agnès Varda a Claude Chabrol, dvě osobnosti světové kinematografie, které se dočkají pocty na blížícím se Festivalu francouzského filmu. Přehlídka se koná od 19. do 25. listopadu. Čím ještě dnes mohou oslovit snímky dvou rozdílných tvůrců francouzské nové vlny?

V říjnu vydal novou sólovou desku ANDY CERMAK – „Uncovered“. Jde převážně o klavírní minimalismus podpořený violoncellem doplněný syntezátory. Hudba plyne v melancholické, a zároveň i nadějeplné náladě. Jednou ze skladeb je i Lavender Field. Ta tak trochu souvisí se Strawberry fields od Beatles, kteří jsou pro něj jedni z velkých vzorů.

„Pojď, namasíruju ti záda,“ říkám mámě, když sedíme u stolu, popíjíme čaj a nikdo jiný kromě nás dvou v domě není. Máma si lehne na gauč a spokojeně vzdychne. Popáté se mě zeptá, jak se mám a co vlastně dělám. Popáté jí všechno zopakuju. A u toho jí hladím záda, anebo spíš žebra potažená kůží.

Saša Michailidis se ptá historika umění Karla Srpa a vnučky Mikuláše Medka, editorky a kurátorky Adély Procházkové. 3. listopadu jsme si připomněli 100 let od narození Mikuláše Medka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého moderního malířství poválečného období. Právě on se konečně dočká objemné monografie a také kompletního soupisu díla. Usiluje o to jeho rodina. Jak náročné bylo toto vše dát dohromady?

Komedii a humor považuje za klíč k tomu, aby antika promlouvala k dnešnímu publiku živým jazykem. Nejnověji připravil nový veršovaný překlad dva a půl tisíce let staré Aristofanovy protiválečné komedie Lysistrata, kterou v režii Miroslava Bambuška uvádí pražská nezávislá divadelní scéna Studio Hrdinů.

Celá věc kolem udílení státních cen a cen ministerstva kultury za umělecké výkony v roce 2026 přesáhla jakoukoli mez ostudnosti. Než se dostanu k letošnímu laureátovi ceny za literaturu, musím připomenout, jak jsem v minulých letech byla často mile překvapena rozhodnutím jednotlivých odborných komisí.

Je hudební publicistkou, dlouholetou moderátorkou Radia 1 a taky spisovatelkou. Její nejnovější kniha je o zmrzlině a má podtitul Život pod nulou. Sleduje v ní, jak se z výsady panovníků stala pochoutkou dostupnou téměř každému, jak její osudy ovlivňovaly války, migrace i technologický pokrok a proč ji milují lidé po celém světě.

Saša Michailidis se ptá kurátora Ondřeje Horáka – Fuczika a Lenky Ouředníčkové z nestátní neziskové organizace Rubikon. Výstava s názvem Až spadnou zdi v pražském Atriu Žižkov ukazuje, co se stane, když se do míst, jako jsou věznice, uprchlické tábory nebo sociálně vyloučené lokality dostane umění. Vystavující umělci představují společné projekty, ve kterých se z izolovaného stává spoluautor. Jak zapojovat lidi v izolaci do uměleckého procesu? A co tím získají obě strany?

V listopadu 2016, tedy přesně před deseti lety, vyhlásili editoři Oxfordského slovníku slovem roku „post-truth“. To jest výraz, který do češtiny překládáme jako post-faktičnost nebo post-pravda. Tím spustili dlouhotrvající polemiku o tom, jak se ve veřejné diskusi proměňuje náš vztah k faktům a jak na tyto změny reagovat. Zkusme tuto debatu shrnout a zvážit, do jaké míry se nás stále ještě týká.

Saša Michailidis se ptá hudebníků Jana P. Muchowa a Jana Čechtického. Sebastians, Ohm Square, Colorfactory, Ecstasy of Saint Theresa, Liquid Harmony. To jsou názvy kapel z 90. let. Z pestré hudební společnosti postupně vznikaly různé podoby české alternativy – od kytarovek až po elektroniku

Filozof a pedagog mluví o tom, jak se snaží ze studentů dostat to nejlepší nebo jak velkou hodnotou je přátelství na celý život. A proč říká anexi Krymu Anschluss? Repríza z 30. 9. 2022.

Jediná česká odbornice na skotskou gaelštinu, překladatelka a literární vědkyně z Univerzity Karlovy získala se svým projektem prestižní ERC Starting Grant. Zaměřuje se v něm na uživatele, kteří se sami keltský jazyk bez jakýchkoliv rodinných vazeb a kořenů naučili a používali ho ve své vlastní tvorbě.

Saša Michailidis se ptá hudebního publicisty a šéfredaktora Kulturního magazínu UNI Ondřeje Bezra a ředitele Ústavu anglistiky na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity, překladatele Ladislava Nagye. 7. listopadu 2016, tedy před deseti lety, zemřel zpěvák a básník Leonard Cohen. Čím se vyznačuje a je výjimečné Cohenovo literární i hudební dílo? Repríza z 19. 9. 2024.

Listopad je v řadě kultur měsícem, kdy si lidé připomínají své drahé zesnulé. Naše Dušičky jsou v nejedné rodině jedinou příležitostí, kdy živí navštíví hroby svých příbuzných.

O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Poslechněte si příběh ze souboru kratších Šlejharových próz Dojmy z přírody a společnosti.

Jako tanečník a choreograf vede spolu s Ondřejem Vinklátem přední nezávislý taneční soubor DEKKADANCERS. Nejnověji spolu vytvořili komponovaný večer s názvem Lži, které muži říkají. „Lhát se nemá, ale nikdy bych nedovolil pravdě, aby stála mezi mnou a vyprávěním zábavného příběhu,“ konstatuje ve Vizitce a přiznává, že humor v jeho inscenacích hraje zásadní roli.

Existují věci, které se dějí potichu. Bez svědků, bez hodnocení, bez lajků. Psaní deníku je jednou z nich. Člověk sedí sám a pokouší se slovy zachytit něco, co díky prchavosti času sklouzává do minulosti.

Saša Michailidis se ptá Petra Gibase ze Sociologického ústavu AV ČR a Masarykovy univerzity a předsedy Českého zahrádkářského svazu Stanislava Kozlíka. Říjen a listopad, čas zazimovat zahradu. Jenže zahrádkářské osady dnes řeší jiné starosti. Ve městech stále častěji narážejí na zájmy nové výstavby, potřebu bydlení i požadavky na veřejný prostor. Mají mít zahrádky ve městě své místo? Nebo je jejich ústup přirozenou součástí proměny měst?

Patří k nejvšestrannějším českým kytaristům, jako hudebník se pohybuje napříč žánry. Hru na kytaru taky vyučuje na ZUŠce Lidinská v Berouně, kterou i vede. „Talent má své výhody, ale mnohem víc je hra na nástroj o motivaci. V základním uměleckém školství by se měla preferovat radost z hraní. Na koncertech se snažíme vytvořit neformální atmosféru, aby se dítě cítilo jako doma,“ vysvětluje ve Vizitce, jak docílit toho, aby se děti těšily na koncerty a měly co nejmenší trému.

Všude byly knihy a lidi. Frankfurtský veletrh byl a je tržiště plné lidí, kteří čtou a kupují knihy. A tentokrát se hodně kupovaly ty české, protože Česká republika byla letos čestným hostem veletrhu. Nikdy jsem v Německu neviděla tolik lidí, aby si listovalo v českých knihách a kupovalo je. Byl to omamný pocit.

Saša Michailidis se ptá filmové historičky a spolupracovnice Vltavy Alice Aronové a romanistky a překladatelky z italštiny Alice Flemrové. Luchino Visconti, režisér filmů jako Rocco a jeho bratři, Gepard nebo Smrt v Benátkách patří k nejvýznamnějším osobnostem evropské kinematografie. 2. listopadu to bylo 120 let od jeho narození, letos také 50 let od jeho úmrtí. Jak se v jeho díle potkávaly tak rozdílné světy jako aristokracie a komunismus? V čem spočívá jeho výjimečnost?

Dokumentoval revoluční mládež v Íránu, ženy bojující ve válečné zóně na Ukrajině, LGBTQ komunity v Pákistánu, Íránu a Bělorusku nebo gangy a dobrovolné záchranáře ve Guatemale. V raném věku se rozhodl upřednostnit cestování a praktickou zkušenost před akademickým vzděláním.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Na každém rohu madona a Maradona. Taková je Neapol. Prádlo v úzkých ulicích vlaje nad hlavami, motorky prdí pod nos a všude madonky a maradonky.

Proslulý hudební skladatel, vědec a pedagog popisuje, co má mít správný divadelní song, jak se udržuje ve svěží kondici a připomíná svá tvůrčí léta strávená s Českým rozhlasem Brno.

Jeho snímek Zářit vyhrál na MFDF Ji.hlava v sekci Česká radost. Všechny postavy filmu od Nairobi, přes Nové Dillí až po Soul spojuje touha po světlejší barvě pleti. „Pro hrdiny je to intimní záležitost, všichni o používání bělících krémů ve společnosti mluví, ale nikdo nechce přiznat, že je toho součástí,” popisuje ve Vizitce, kde také mluví o svém dokumentaristickém přístupu, o subjektivitě v tomto filmovém žánru i o autenticitě.

Pouť za „šíleným“ králem začala v říjnové mlze. Mlha je synonymem tajemství. Onoho rána jsem před cestou podaroval muže bez domova, vědom si, že Královna univerza k nám přichází v těch posledních.

„Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal,“ zní slova v druhé kapitole první knihy Mojžíšovy. Slova, která dala vzniknout šabatu: nejsvětějšímu a nejdůležitějšímu svátku židovského kalendáře, dni odpočinku.

Co bylo v těch vizích Juliány z Norwiche? O světě v oříšku, o nemožném-a-přece-možném spasení pro všechny, o Ježíšovi coby matce i o tajemných osudech rukopisu. Skoro vůbec nic o kočce.

Jak vzniká hudba a co všechno se odehrává mezi prvním nápadem a hotovou partiturou? Ondřej Brousek patří k hudebníkům, kteří se přirozeně pohybují mezi různými žánry i rolemi – jako skladatel, aranžér, klavírista i člen Monkey Business. V Taktovce mluví o hledání vlastního hudebního rukopisu, o svobodě i limitech při aranžování a o tom, co skladatele naučí až setkání se skutečným orchestrem.

Fascinující putování mezihvězdným prostorem za posmrtným životem.

Saša Michailidis se ptá hostů, jak si vedou slovenští tvůrci a tvůrkyně v Praze a v Česku vůbec. Parkování v tuzemských městech jako noční můra, vyřeší to parkovací domy, nebo podzemní garáže? Lolita v Četbě s hvězdičkou a kulturní války o klasickou i současnou literaturu.

Jedna z nejvýraznějších hudebních událostí letos slaví třicet let existence. Festival založil v roce 1996 pod názvem Struny podzimu. Typický je svojí multižánrovostí, kdy propojuje klasickou hudbu, jazz, elektroniku nebo třeba i rap. „Nejbláznivější projekty mají největší šanci vejít do historie. Po hostech chceme mnohdy i náročnější program,“ říká ve Vizitce k už tradičně odvážné dramaturgii Prague Sounds.

Když se slunce vzdaluje a svět se halí do podzimních barev, začne se snášet magická atmosféra, která jako by chtěla mluvit. Zaznívá šustění suchého listí, praskání dřeva v kamnech nebo vzdálené štěkání znuděného psa. Do toho voní chryzantémy, je cítit jemný kouř z dalekého pálení ohňů, na všechno padá chladný závoj. Slunce nás opouští, říše tmy je na dosah.

Saša Michailidis se ptá dopravního inženýra, projektanta, nezávislého odborníka Květoslava Syrového a architekta, urbanisty Petera Bednára. Máme po regionálních volbách, ve kterých velkou roli hrála i parkovací místa, aut ve městech přibývá. Kde mají auta stát? Vyplatí se parkovací domy a podzemní garáže?

Jako dlouholetá šéfka Archivních a Programových fondů ČRo se stala členkou Síně slávy Českého rozhlasu. Vstupují do ní osobnosti, které se zasloužily o mimořádný přínos rozhlasové tvorbě, vysílání nebo šíření rozhlasové kultury. Sama se podílela na záchraně unikátních dokumentů i na digitalizaci rozhlasového dědictví. Jako historička se věnovala dějinám rozhlasu a významným osobnostem, které utvářely jeho podobu.

Vizuální kultura hrála odjakživa zásadní roli v našem světě: nejrůznější zobrazení měla sílu přesvědčovat, manipulovat, utvářet a ovlivňovat myšlení lidí i směřování celé společnosti. Ne jinak tomu bylo ve Středomoří čtvrtého až sedmého století, kdy jej ovládla nová média jako skleněné nebo leštěné mramorové mozaiky. Ty společně vytvářely v sakrálních stavbách to, čemu dnes říkáme zářící obrazy.

Nečekaná setkání: V Anglii vládla Anna, dcera Karla IV., Geoffrey Chaucer posílal poutníky do Canterbury, Viklef vyzýval k reformě církve a Juliána z Norwiche měla vize.

Nemáme čas na smrt. Nemáme čas ji prožít. Chápete, nemyslím naši vlastní, tu si užijeme, až nastane. Ale těch, kteří odcházejí. Zpráva o smrti někoho, koho jsme znali, přijde a za ní hned další, jiná, většinou nicotná, chodí jedna za druhou jak vlna za vlnou a odliv je příliš krátký. „Ach, to je mi líto, tak on/ona už taky odešel.“ Když někdo odejde, zhasne jeden plamen. Dokud hoří, je tu stále se mnou. A s ním i světlo a o něj právě jde.

Sérii uzavírá veřejná debata Promyslet Havla živě, která se uskutečnila 22. října 2026 v Jízdárně Pražského hradu. Na téma demokracie a budoucnost Evropy debatují Alice Koubová, Lenka Karfíková a Tomáš Koblížek, moderovala Karolína Koubová.

Z většiny českých sídlišť se staly poměrně dobré adresy, které jsou hustě obydlené a postupně se aktualizují. Jakými směry jdou proměny českých paneláků a jaké postupy jsou skutečně inovativní? Proč je většinou lepší upravovat než bourat? Poslechněte si, jakou mají paneláky budoucnost.

„Už za války ve Zlíně začaly experimenty s montováním rodinných domů z panelů. A po válce tam vzniká první realizace paneláku v Československu,“ popisuje historik Ondřej Ševeček. Poslechněte si, co tvarovalo zlínská sídliště.